REKLAMNÍ POEZIE
Vážený
a
skvělý básník pan Jiří Suchý
jedné novinářce nedávno odpověděl na její
otázku „Považujete reklamu za umění?“,
odpověď byla samozřejmě ne.
Přesto
Vás zde rádi seznámíme s výtvory
našich zákazníků a přátel -
reklamních sloganů, ód, hymnů…apod. Proč?
Ptáte se jistě. Chtěli bychom Vás seznámit
s novou slovesnou formou
lidového umění, kterou nazýváme:
Reklamní poezie. Pokud mohou lidé vyznávat
v poezii svou lásku ke květině, kraji, celému světu,
v neposlední řadě
k člověku a nebo také k viaduktu, náladě či k
technice, proč by
nemohli vyznávat lásku k fusekli? Anébrž
k ponožce? A proč by nemohlo
být kousek umění i v básni, která
vznikla na objednávku za účelem zlepšení
prodeje? Co předneseme jako obhajobu? Třeba snad to, že jde o
jistý projev
vlastenectví, často totiž uslyšíme o
„české“ fusce. Nebo lze poukázat na
příběhy ze života,
které nám fusekle, jistě přinášejí.
Ať tak či tak, jde o generační průnik poměru člověka k fusekli. Vystoupí zde příspěvky sotva dospělé dívky, mladíků v rozpuku, zkušených matek i zralých padesátníků. Abyste však nebyli ovlivněni touto okolností, jsou zde pouze iniciály. Vězte totiž, že se za nimi skrývají osobnosti originální, mnohdy i slavné.
Pevně věříme, že Vás básně nadchnou, že si je budete recitovat každé ráno při oblékání této zneuznané části garderoby většiny z nás, a že nakonec odhodíte všechny zábrany a přidáte se ke klubu nějakou vlastní básní.
Madam tuhle punčošku,
natáhnu Vám na nožku.
Směs, bavlna, froté,
pak uvařím soté.
K tomu vína sklenka
jako dárek – podkolenka!
v barvách
krásných papoušků,
parádní či pro
zdraví,
zastavte se,
paní, vy!
Co obracíte každou kačku,
dejte dětem na žvejkačku.
Ušetříte! To je hračka.
Česká Fuska – Vaše značka !
Obul jsem svoji lásku
do pruhovaných fuseklí.
Dostal jsem strach v tu ránu
-měla v nich trochu ránu-
by se jí lidé nelekli.
Ten strach mě přešel k ránu,
to jsme se zas oblékli.
V.K.
Podívej se táto,
máš na botách bláto!
Ale tebe fuska hřeje,
to se ti to táto směje!
Ať je léto nebo mráz
nashledanou,
přijďte zas!
R.P.
Snesla se duha na fusekle,
dívky vesmírnou radost mají.
A mládencům
těm zas dech se tají,
když do fuseklí
je oblékají
Básník kdysi napsal k písni,
text o zaoblených lýtkách
a modrých punčocháčích.
Ta píseň mě tehdy oslovila tuze.
Copak by napsal asi dnes,
kdy dívky brouzdají se
po kolena v duze?
Nemůžu si pomoc,
dám si je i na noc.
Neb mám v bytě pěknou zimu,
chcíp kotel a elektřinu
zavedenou nemám.
Fusky z nohy nedám!
Až sluníčko zasvítí,
táhněte zas do řiti.
Ty
Jedna s pruhy,
druha též,
a ty třetí –
lichá seš!
L.S.
Nic mi tak nesekne,
jak
L.S.
Mám malý stan
a nohy tak dlouhé,
ach, kam je dám?
Není třeba plakat, zoufat,
tuhle píseň stále broukat.
Do spacáku hlavu, tělo,
kdyby se ti hodně chtělo:
odstřihni zip na rožku,
vezmi teplou ponožku.
Nohy do nich nacpi,
nevotravuj a spi!
R.P.
Já jsem drsňák velkej boss.
Na kšeftíky já mám nos.
Já jsem mafiánskej hoch,
co si všímá hlavně noh.
Co vyvolá potyčky,
když spatří holé nožičky.
Co teď frčí, co se nosí,
nenávidím nohy bosí!
Ponožky jsou obor můj,
pojď do krámu – říkám stůj!
Nechtěj poznat moji zlost!
Vybírej si, času dost.
R.P.